Nick Cave: to je umělec, který úspěšně obstál ve zkoušce času. Již více než 40 let si tento australský umělec našel své místo v naší ideální diskografii díky nepopiratelné genialitě, bezbřehé kreativitě a talentu, který mu mnozí závidí. Poté, co se Nick Cave proslavil s kapelami The Birthday Party, The Bad Seeds, jako sólový umělec, s Grinderman nebo se svým věrným spolupracovníkem Warrenem Ellisem na albu"Carnage", se několikrát prosadil i ve světě filmu. Australský zpěvák, skladatel a textař má na svědomí řadu soundtracků. Patří mezi ně například série"Peaky Blinders", stejně jako filmy"The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford","Blonde" a nejnověji"Back to Black".
Nick Cave je ale také jeho barytonový hlas, rozpoznatelný mezi tisíci, jeho opakující se, až obsedantní lyrická témata, včetně smrti, náboženství, lásky a násilí, a jeho nakažlivá, neuvěřitelně velkorysá a fascinující živá energie. Jít jednou na Nicka Cavea naživo znamená riskovat, že se nakazíte virem, a to do té míry, že budete chtít tento uhrančivý zážitek prožít co nejvíckrát.
Přesně to se stalo mnoha fanouškům, kteří přišli 17. listopadu na koncert dopařížské Accor Areny. V neděli večer australský umělec odehrál úplně poslední koncert svého evropského turné"The Wild God Tour". Pro sedmašedesátiletého zpěváka to byl velký prostor - jeho dosud největší pařížský koncert -, což někteří fanoušci zřejmě oželeli. Mnozí z nich už měli možnost vidět ho v menších sálech: v Olympii v roce 1994, v Mutualité v roce 2004, v Casino de Paris v roce 2008, v Zénith de La Villette v letech 2013 a 2017 a v Salle Pleyel při"Carnage" v roce 2021.
Při jeho prvním koncertu vAccor Areně bylo v neděli večer vyprodáno. Přišli samozřejmě stálí a dlouholetí fanoušci, ale také mladší generace a mnoho cizinců, hlavně Angličanů.
Nick Cave & The Bad Seeds vystoupili v Accor Areně před zaplněným sálem kolem 20:50. Na pódiu se vystřídalo šest hudebníků včetně jeho bratra ve zbrani, talentovaného Warrena Ellise, dále Colin Greenwood z Radiohead a čtyři doprovodné zpěvačky oblečené do flitrovaných gospelových hábitů.
Jako vždy byl Nick Cave oblečený na úrovni: sako, košile a kravata na míru, dokonale vyleštěné kožené boty a vlasy ulízané dozadu. Místností se rozléhaly první tóny písně "Frogs". Netrvalo dlouho a Nick Cave ovládl pódium se vší vervou. Neuvěřitelně charismatický a blízký svému publiku se zpěvák rychle vydal vstříc svým fanouškům v prvních řadách. Diváci natahovali ruce směrem k umělci, který se jich neváhal dotknout a s několika si vřele potřást. Vystoupení sotva začalo a někteří fanoušci už obdivovali tornádo Nicka Cavea.
Zpěvák a skupina The Bad Seeds na něj navázali singlem "Wild God", stejnojmennou skladbou z jejich posledního alba, která působí jako gospelová píseň. Nick Cave pak improvizoval jako kazatel a opakovaně tloukl "Bring your spirit down".
Mše se však postupně proměňuje a stává se mnohem rockovější a výbušnější, když Nick Cave a jeho parta zpívají opojnou "O Children", při níž Warren Ellis hraje na housle a stojí na židli, a následuje senzační "Jubilee Street". Píseň, která pochází z jeho albaPush the Sky Away z roku 2013, je o dívce jménem Bee, říká Nick Cave, který je na svých koncertech také ohromným vypravěčem a dělí se o vzpomínky bolestné i něžné.
Po několika tónech zahraných na klavír Nick Cave postupně zvyšuje teplotu a pak vybuchne vzteky. Skáče, poskakuje a křičí do mikrofonu. Přesouvá se z jedné strany pódia na druhou, zpěvák hledí svým fanouškům přímo do očí a ukazuje na ně prstem. Nick Cave odhazuje mikrofon a publikum se dostává do transu. Od té chvíle se rozpoutala divoká šelma a intenzita zůstala ještě nějakou dobu hmatatelná. Z dobrého důvodu kapela pokračovala ve svém setu vynikající skladbou "From Her to Eternity". I zde Nick Cave chytil za ruce diváky v prvních řadách, dokonce zašel tak daleko, že se na pódiu sehnul a poklekl. Nick Cave je mnohem víc než jen zpěvák, je jedním z těch vzácných umělců, kteří své písně ztělesňují dokonale. Jeho hranatá tvář se šklebí. Je v ní vidět vztek a pak i utrpení. "Pláč, pláč, pláč, " opakuje několikrát před uchváceným a fascinovaným publikem. Ostatně mnozí z nich mu v neděli večer předali květiny. Nick Cave dokonce dostal plyšovou hračku. "Nevím, co to je. To jsem já, " zavtipkoval.
Nick Cave ale také umí během několika vteřin přejít od zuřivosti k něze a melancholii. Důkazem jsou jemné tóny dojemné "Long Dark Night", po níž následuje vznešená "Cinnamon Horses". Je tu také ten okamžik pozastavený v čase s dojemnou 'Bright Horses ', kdy se nás hlas Nicka Cavea smíšený s hlasy doprovodných zpěváků a Warrena Ellise, pohupujícího se v křesle, dotkne až do morku kostí. Nemůžeme zapomenout ani na "I Need You ", kterou Nick Cave hraje sólově na klavír. Píseň, kterou věnoval své ženě Susie, jež byla v publiku.
Mohutný zvuk rocku se však brzy vrátil v plné síle a zazněly dvě staré písně Nicka Cavea & The Bad Seeds: "Red Right Hand " z alba"Let Love In" (1994) a "The Mercy Seat" z alba"Tender Prey" (1988). K tomu, aby se teplota v Accor Areně zvedla natolik, že si Nick Cave musel sundat kravatu, už nebylo třeba mnoho.
Nick Cave je sice středem pozornosti, ale Warren Ellis je stejně působivý. Australský multiinstrumentalista, který žije již mnoho let ve Francii a platí tam daně, jak žertoval toho večera, působí nepopiratelně a mísí se s předpokládanou nenuceností. A mezi Nickem Cavem a Warrenem Ellisem je spoluúčast zřejmá a krásně se na ni dívá.
Před odchodem z pódia Nick Cave & The Bad Seeds zahráli píseň "White Elephant " z alba"Carnage". Pro tuto příležitost byli doprovodní zpěváci vyzváni, aby sestoupili ze svých pódií a připojili se k přední části pódia, aby byli co nejblíže publiku, po boku Nicka Cavea, který byl hrdý na to, že ho na tomto turné tak dobře doprovází.
Za vřelého potlesku soubor opustil jeviště. Ale představení ještě neskončilo. Nick Cave a jeho kolegové se vrátili na jediný čtyřskladbový přídavek. Set pokračoval opojnou skladbou "O Wow O Wow (How Wonderful She Is)", věnovanou Anitě Laneové, bývalé člence The Bad Seeds. K uctění památky australské písničkářky, která zemřela v roce 2021 ve věku 61 let, se na plátno v zadní části pódia promítají obrazy doprovázené zvukovým extraktem, v němž je znovuobjeven umělčin hlas. Hluboce krásné a dojemné.
Znovu se vracíme do minulosti s dynamickou "Papa Won't Leave You, Henry", po níž následuje nepřehlédnutelná "The Weeping Song". Jako pravý dirigent orchestru vyslal Nick Cave do jámy vlnu zdvižených rukou, které zběsile a rytmicky tleskaly. Mezitím se Warren Ellis, vyzbrojený houslemi, vrtěl na židli. Společenství je naprosté.
Po takovém množství energie a potu se Nick Cave rozhodl zakončit tento okázalý a nezapomenutelný dvouhodinový set sólovým klavírním vystoupením, v němž zazněla vznešená skladba "Into My Arms". Publikum, stále ještě okouzlené, zpívalo spolu s ním refrén "Into my arms, oh, Lord. Into my arms ". Nick Cave se zdál být dojatý a na oplátku dojal nás.
Právě s krásným textem této pozoruhodné skladby se nás básník Nick Cave rozhodl opustit, s tímto kolektivním pocitem radosti, smutku a naděje, a s touto zuřivou touhou vidět Nicka Cavea & The Bad Seeds co nejdříve naživo v Paříži!
Seznam skladeb
FrogsWild GodSong of the Lake OChildren JubileeStreetFrom Her to EternityLong Dark NightCinnamon Horses TupeloConversionBright HorsesJoy INeed YouCarnageFinal Rescue AttemptRed Right HandThe Mercy SeatWhite Elephant (Žábydivokého Boha)
Reminder OWow O Wow (How Wonderful She Is)Papa Won't Leave You, HenryThe Weeping SongInto My Arms(Jak je úžasná)
