Dny kulturního dědictví 2024 v Hôtel de Roquelaure, ministerstvo ekologické transformace v Paříži

Hledáte výjimečnou návštěvu pro Dny kulturního dědictví 2024? Hôtel de Roquelaure v Paříži, nyní Ministerstvo pro ekologickou transformaci a územní soudržnost, odhaluje program na víkend 21. a 22. září 2024.

Dny kulturního dědictví (Journées du Patrimoine) jsou každoročně netrpělivě očekávány nadšenci a zvědavci, kteří hledají výjimečné zážitky. Tato klíčová kulturní událost v evropském kalendáři nás zve k objevování našeho dědictví zcela novým způsobem, s velkým programem návštěv - z nichž mnohé jsou zdarma - a originálními akcemi pro malé i velké.

Součástí programu jsou muzea, památky, zámky, kostely a další překvapivá nebo zřídka dostupná místa ve čtyřech koutech pařížského regionu. Jak si jistě dokážete představit,Paříž pro vás má připravený bohatý program! Je třeba říci, že město světla, které je považováno také za město muzeí, překypuje pohádkovými poklady, které fascinují Pařížany všech věkových kategorií. Protože seJournées du Patrimoine vracejí 21. a 22. září 2024 na svůj 41. ročník, co byste řekli na prožití tohoto výjimečného víkendu v rytmu výjimečných vernisáží?

Mezi místy obvykle uzavřenými veřejnosti, která se účastní Dnů dědictví, je mnoho ministerstev. Ta často sídlí v soukromých sídlech s působivou výzdobou! Například v 7. pařížském obvodu máte možnost dobýtHôtel de Roquelaure, kde v současnosti sídlí ministerstvo pro ekologickou transformaci a územní soudržnost. Tento hotel, který se nachází na slavném bulváru Saint-Germain, byl postaven na počátku 18. století a v průběhu let se rozšiřoval. Seznamte se s jeho historií prostřednictvím výjimečného programu, který na vás čeká během Dnů kulturního dědictví!

Dny kulturního dědictví 2024 v Hôtel de Roquelaure, Ministerstvo pro ekologickou transformaci a územní soudržnost: program

Prohlídka Ministerstva pro ekologickou transformaci a územní soudržnost bez doprovodu průvodce
21. a 22. září
V budově Hôtel de Roquelaure, která je od roku 1961 památkově chráněná, v současnosti sídlí ministerstvo pro ekologickou transformaci a územní soudržnost a ministerstvo pro energetickou transformaci.

Hôtel de Roquelaure (1709-1740) V roce 1709 se maršál Antoine Gaston, vévoda z Roquelaure, rozhodl přestěhovat do Faubourg Saint-Germain, nové čtvrti ve prospěch, a 24. září 1709 získal Hôtel de Villetaneuse.
Aniž by v prvních letech provedli nějaké zásadní změny, zvětšili Roquelaurové v roce 1711 areál. Teprve v roce 1724 zadal vévoda de Roquelaure architektu Pierru Cailleteauovi, známému jako Lassurance (1655-1724), vypracování plánů nového hotelu. Ten hotel radikálně přebudoval, aby jej zvětšil a učinil hodným vévodské hodnosti.
Po smrti maršála de Roquelaure byl hotel v červenci 1740 prodán Mathieu-Françoisovi Molému, prvnímu prezidentovi pařížského parlamentu.

Hôtel Molé (1740-1807) Hotel převzal jméno svého nového majitele. Prezident Molé, který měl pověst bezúhonného boháče a nebyl příliš společensky založený, si nicméně cenil moderního interiéru a nechal v hotelu zhotovit nové truhlářské práce a malby. Obrátil se na renomované malíře, jako byli Jean-Baptiste Oudry a Charles-Joseph Natoire, který byl pověřen namalováním čtyř pláten. Až do revoluce žily v objektu vedle sebe různé generace rodiny Molé. Po zatčení majitele Édouarda-Françoise Molé (gilotinován 20. dubna 1794) v roce 1793 byl zámek zabaven a přeměněn na útulek pro prašivé lidi, poté přidělen komisi pro zemědělství a umění. V roce 1795 vrátil Konvent hotel rodině. Byty jsou pak pronajímány různým osobám, z nichž hrabě d' Hatzfeld baronu Van Hoornovi Van Vlooswyckovi, až do roku 1807.

Od Cambaceres až po naše dny...
Jean-Jacques Régis de Cambaceres (1753-1824) se po nástupu Robespierra do čela Výboru veřejné bezpečnosti stává po Brumairu pravou rukou Bonaparta, který mu vděčí za velkou část svého majetku. Nahrazuje Napoleona, jakmile tento opustí hlavní město, řídí Státní radu, zastupuje Shromáždění, organizuje soudnictví. Cambaceres je projektantem velkých Napoleonových úspěchů. Bohatě vybaven a naplněn poctami se Cambaceres stává v roce 1804 arcikancléřem císařství, 19. března 1808 vévodou parmským, velkým orlem Čestné legie, členem Institutu?, Jean-Jacques-Régis de Cambaceres kupuje v roce 1808 hotel Molé. Připojuje k němu hotel Lesdiguières (tehdy Sully), čímž definitivně spojuje obě nemovitosti. Do svého hotelu přijímá celou Evropu. Oficiální večeře tam následují jedna za druhou v počtu dvou týdně, večeře pořádané s politickým cílem ve službách císaře. Stejně jako Talleyrand i Cambaceres ví, že dobrý kuchař má cenu armády, a arcikancléřův stůl patří k nejslavnějším své doby. Arcikancléř císařství na něm pobývá až do svého odchodu do exilu v roce 1816.
Téhož roku byl hotel prodán vévodkyni z Orléansu. V letech 1816-1821 si Louise-Marie-Adélaïde de Bourbon-Penthièvre ponechala hotel jako velkou, bohatě zdobenou seignorskou rezidenci, která se stala jednou z nejkrásnějších ve Faubourg Saint-Germain. Jeho děti, budoucí král Ludvík Filip a paní Adélaïde, v hotelu nebydleli.
V roce 1823 nabídl vévoda d'Orléans Ludvíku XVIII. možnost vyměnit hotel za lesní kácení v lese Bondy a zřídit zde Garde Meuble de la Couronne.
Za červencové monarchie se hotel stal sídlem Státní rady (1831), poté byl přidělen ministerstvu veřejných prací (příkaz z 10. září 1839).
V současné době v Hôtel de Roquelaure sídlí ministerstvo pro ekologickou transformaci a solidaritu, jehož ústřední správa se nachází ve čtvrti La Défense.
Historie Hôtel de Roquelaure je tedy historií bývalého soukromého sídla na Faubourg Saint-Germain, které se stalo sídlem ministerstva. V tomto ohledu se jen málo liší od historie mnoha jiných hotelů ve čtvrti. Patří však k těm nejlépe zachovaným, protože různí nájemci si nepřáli provádět v hotelu žádné zásadní změny a chtěli zachovat starou výzdobu.
Díky tomu si hotel zachoval určitou klasickou strohost zděděnou ze 17. století. Je cenným dokladem architektury z doby vlády Ludvíka XIV. Bohatá výzdoba některých pokojů ve stylu rocaille, kterou vytvořili ornamentalista Nicolas Pineau (1684-1754) a architekt Jean-Baptiste Leroux, činí z Hôtel de Roquelaure jedinečné místo, v němž stále žijí vzpomínky na jeho slavné majitele.
Stejně významný je i originální přínos výzdoby z devatenáctého století z doby vlády Ludvíka Filipa a druhého císařství, který se snaží sladit s ostatními místnostmi a obdivuhodně doplňuje linii výzdoby civilních a veřejných interiérů, kterou v jedné budově zanechala dvě století.
Všechny fasády a střechy, stejně jako brána, podlaha čestného nádvoří a zahrada, jsou od 29. dubna 1961 zapsány na seznamu historických památek.