Kdo by neslyšel o vlajce v barvách trikolóry,státním znaku 5. republiky ? Zrodila se v bouři Francouzské revoluce a kombinuje bílou barvu královské rodiny s barvami Paříže, modrou a červenou. Dnes hrdě vlaje nad všemi veřejnými budovami a osvětluje každý oficiální ceremoniál.
Historie vlajky je plná zvratů. Než se z ní stala vlajka, jak ji známe dnes, byla to kokarda, kterou La Fayette daroval Ludvíku XVI. po útoku na Bastilu. Říká se, že řekl: "Přináším vám kokardu, která obletí celý svět". Tříbarevná kokarda, symbol spojenectví mezi králem a lidem, se rychle stala ozdobou knoflíkových spon vlastenců.
V roce 1790 Ústavodárné shromáždění rozhodlo o vlajce se třemi svislými pruhy pro všechny válečné a obchodní lodě: červenou u žerdi, bílou uprostřed a modrou na vnější straně. Toto uspořádání umožnilo odlišit francouzskou vlajku od nizozemské vlajky s vodorovnými pruhy.
15. února 1794 došlo k rozhodujícímu zlomu: Národní konvent formálně schválil vlajku v barvě tří barev, jak ji známe dnes, tedy modrou připevněnou ke stěžni, bílou uprostřed a červenou vlající ve větru. Někteří tvrdí, že o pořadí barev rozhodl malíř Louis David.
Tato vlajka však zažila i bouřlivé časy. V letech 1814-1830, kdy byla ohrožena, ale nikdy nebyla opuštěna, ztratila za obnovené monarchie modrou a červenou barvu a vrátila se ke královské bílé. Znovu se objevila během Tří slavných let v roce 1830, kdy byla vyvěšena na barikádách jako znamení jednoty republikánů proti Karlu X. Ludvík Filip prohlásil, že "národ znovu získává své barvy".
Po vyhlášení republiky v roce 1848 se někteří povstalci pokusili nahradit vlajku celočervenou. Byl to však Lamartine, kdo jako básník a politik zachránil národní vlajku svými výmluvnými slovy.
Dnes je tato vlajka, skutečná mozaika historie a symbolů, tlukoucím srdcem francouzské identity, jediným znakem definovaným ústavou Páté republiky. Ať žije trikolóra, tento věčný symbol svobody a bratrství!
