V hlavním městě a v celém regionu Ile-de-France máme štěstí na výjimečnédědictví, a to jak z hlediska památek, tak i know-how. V našem novém seriálu"Les Gardiens du Patrimoine" (Strážci našeho dědictví) se podíváme na muže a ženy, kteří denně pracují na ochraně tohoto dědictví, oživují ho a zvyšují povědomí o něm, aby přetrvalo staletí. Máte šanci objevit jejich nadšení a dozvědět se více o tomto skutečném pokladu, hmotném i nehmotném.
V tomto prvním díle jsme se u příležitosti jejich nového představení"Spectaculaire" setkali s rodinou Bouglioneových, konkrétně s oběma bratry, Josephem a Louisem-Sampionem, kteří s nevídaným zaujetím vyprávěli o svém životě v Cirque d'Hiver, posledním stálém cirkusu v hlavním městě, kde se před více než 150 lety zrodila disciplína létání na visuté hrazdě, která je skutečnou chloubou a radostí a dnes k tomuto místu neodmyslitelně patří.
Joseph Bouglione: Jmenuji se Joseph Bouglione, po svém dědečkovi. Jsem šestá generace a jsem uměleckým ředitelem Cirque d'Hiver v Paříži. Mým úkolem je být uměleckým ředitelem představení a každý rok najímat umělce pro nová představení.
Louis Sampion Bouglione: Jmenuji se Louis Sampion Bouglione, starám se o muzeum Cirque d'Hiver, mám na starosti rodinnou historii a image, kterou Cirque d'Hiver představuje prostřednictvím programu, plakátů...
J.B. : Cirkus d'Hiver koupil v roce 1934 můj dědeček a od té doby se cirkus a představení dědí z generace na generaci.
L.S.B.: Je to velmi složité. Dokázali jsme se vrátit až do roku 1820, kdy z Itálie přijel první trenér Bouglione. Byl to trenér, který pracoval na lunaparcích a pocházel z Turína. Překročil hranice a natrvalo se usadil ve Francii. Od té doby od zvěřince ke zvěřinci budoval cirkus, stále větší a větší, a tak vznikl cirkus Bouglione.
L.S.B.: Příběh Cirque d'Hiver je docela neuvěřitelný. Ředitel Louis Dejean, který už měl na Champs-Elysées cirkus Cirque d'Été, se rozhodl vytvořit zimní cirkus. Se svolením vévody de Morny, nevlastního bratra Napoleona III., získal v roce 1852 povolení ke stavbě Cirque d'Hiver, který se tehdy jmenoval Cirque Napoléon.
Cirque d'Hiver de Paris, jeden z nejstarších cirkusů v Evropě.
Cirque d'Hiver se nachází nedaleko Filles du Calvaires v 11. pařížském obvodu a je to historické místo s neoklasicistní architekturou. Je to jeden z nejstarších stálých cirkusů v Evropě, který stále předvádí cirkusové umění pro potěšení rodin. [Přečtěte si více]
J.B.: Jinými slovy, Cirque d'Hiver je chrámem létající hrazdy. Léotard (jeho křestní jméno je Jules) vynalezl létající hrazdu a v samotném Cirque d'Hiver předvedl první číslo na létající hrazdě, což bylo slavnostní zahájení. Takže pro umělce na trapézech, kteří sem jezdí vystupovat, je to pro ně mýtus, protože dělat své číslo v pařížském Cirque d'Hiver je pro umělce něco neuvěřitelného.
Navíc se zde v Cirque d'Hiver s rodinou Bouglioneových natáčel film"Trapèze"(uveden v roce 1956) s Tony Curtisem v hlavní roli. Mnoho členů rodiny ve filmu vystupovalo jako komparsisté nebo účinkující. Takže co se týče artistů na hrazdě, je to historické. Hrazdař musí pracovat v Cirque d'Hiver, dostávám spoustu žádostí, je to takové posvěcení.
L.S.B.: V té době neexistoval plátěný cirkus, existovaly pouze cirkusy s tvrdým povrchem. Existovaly pouze cirkusy postavené z kamene nebo z polotovaru, tedy napůl ze dřeva a napůl z plátna. A potom bylo dost komplikované ty cirkusy pokaždé rozebrat, takže se začalo čím dál víc používat plátno.
J.B. : Je to náš život! Narodili jsme se tady, vlastně já jsem se narodil v Cirque d'Hiver. Moji rodiče bydlí v prvním patře cirkusu a já tam strávil celé mládí až do svých osmnácti let. Tady jsem spával (v sále pro představení, pozn. red.) a tohle byla moje herna. Studoval jsem ve škole a zároveň jsem trénoval gymnastiku, léta jsem chodil po laně, také jsem se učil řemeslu s koňmi, u svého otce, který byl jezdec. To mě naučilo spoustu věcí.
L.S.B.: Pro mě osobně je to celý náš život, v Cirque d'Hiver jsem se prakticky narodila, strávila jsem tu celé mládí, celé dětství a pokračuje to dál, moje děti tu také tráví svůj život. Je to kouzelné, velkolepé místo, kde jsme neustále obklopeni umělci, veřejností, vším, co může představovat, zkrátka je to živá podívaná každý den.
J.B. : Často si vzpomenu na"La Piste aux étoiles". Natáčelo se v Cirque d'Hiver, a proto tu hudbu každý rok opakuju, protože tu slavnou show sledovalo tolik lidí. Když slyším a poslouchám tuto hudbu orchestru, vždycky mě to trochu vzrušuje, protože si vzpomínám, že mi bylo 12-13 let a díval jsem se, musel jsem někde sedět a byl jsem na všech zkouškách.
L.S.B.: Uvnitř Cirque d'Hiver se nachází bazén, který byl postaven v roce 1933 a slavnostně otevřen Mistinguettem. V devadesátých letech byl tento bazén znovu uveden do provozu a po skončení vodního představení, když jsem se často vracel večer domů, bylo velmi příjemné vzít si ručník ajít si zaplavat do bazénu. Je to tedy bazén o průměru 13 m a hloubce 4 m a mít ho jen pro sebe je opravdu příjemné!
L.S.B.: Létající hrazdu vynalezl v Cirque d'Hiver - tehdy to byl Cirque Napoléon - v roce 1859 velmi mladý umělec Léotard. Bylo to poprvé, kdy se umělec vznesl do vzduchu, vlastně jednu hrazdu pustil, aby chytil druhou. Ve skutečnosti se tedy létající hrazda zrodila v Cirque d'Hiver.
J.B. : Je to spousta práce, protože musíte cestovat po celém světě, abyste našli herce, kteří jsou pro show vhodní. Navíc se čísla objednávají tři nebo čtyři roky dopředu, abychom si je mohli rezervovat, protože je spousta představení a kabaretů, které využívají cirkusová čísla, a to všude v období prázdnin. Hodně jezdím na festivaly, protože v těchto líhních můžeme během 3-4 dnů vidět padesát nebo šedesát čísel, na kterých se pracuje, a to nám umožňuje udělat si někde trh a najmout umělce pro budoucí show.
J.B. : Je to vývoj, který probíhá rok od roku, s novými technikami, novými materiály a vhodnějšími učiteli. Asi před čtyřiceti, padesáti lety jsme ještě dělali dvojité salto, teď děláme trojité, dokonce čtyřité a někteří lidé mluví o pětinásobném saltu! Teď tu máme paní ze Spojených států, která dělá trojité salto. Není mnoho žen, které dělají trojité salto na každé show, na světě jich musí být čtyři nebo pět.
Na příštím představení v roce 2025 nebo 2026 však v Cirque d'Hiver vystoupí skupina mexických artistů na visuté hrazdě, kteří předvedou čtyřité salto, a bude to historický zážitek, protože to budou první artisté na visuté hrazdě, kteří zde předvedou čtyřité salto a zvládnou ho. Pro nás je to v chrámu létajících hrazd výjimečné.
J. B. : Létající hrazdu nemáme každý rok, vystoupení měním, protože pak už by se to příliš opakovalo, ale i tak už je to několik let, myslím, že čtyři, co jsme měli hrazdaře. Byly tam i jiné výstupy: ruské kolo, obruče, vzdušné látky, pevná hrazda, ale trapézisty beru asi tak jednou za dva roky. Odteď to bude každé dva roky, nebo možná příští zimu, nevím.
Uvědomili jsme si, že publikum, a my jsme to věděli, chce vidět umělce na hrazdě, ale někdy z technických důvodů nemůžeme mít létající umělce na hrazdě, protože máme další vystoupení, která zabírají místo v kopuli, a nemůžeme na ni zavěsit více než 2 tuny. Víme, že se vám to líbí, a nám se to líbí také!
Letošní ročník je výjimečný tím, že jej předvádějí čtyři ženy, čtyři mladé dámy, které toto číslo dělají. Obvykle je tam vždy jedna žena se dvěma akrobaty, ale tentokrát jsou to samé ženy a dělají opravdu všechno, co umí muži. Takže je to jedinečné a výjimečné.
J.B. : Naše generace je v procesu předávání zkušeností našim dětem, učí se řemeslu, sledují to, co děláme my, aby se v budoucích letech mohly učit a rozvíjet v cirkuse místo nás. Potom je třeba si uvědomit jednu věc, že v cirkuse naše děti do této profese netlačíme. Když to chtějí dělat, tak to dělají, když to dělat nechtějí, tak to nedělají. Pokudchtějí pokračovat ve studiu a dělat něco jiného, mohou to udělat." Ale ne, chtěl jsem to dělat, protože to bylo něco neuvěřitelného mezi umělci, osvětlením, diváky.
Je to sen a vidím všechny děti, kterým je třináct, čtrnáct let, jsou tam a pomáhají. Můj syn pracuje na trati, v rodině je spousta lidí, kteří pracují na trati, a berou tu roli opravdu vážně. Je to skutečná práce. Jsou tam tři bratranci, pomáhají připravovat vybavení artistů, je to první práce, kterou děláte, když jste dost staří na to, abyste něco dělali v cirkuse.
Učíme je, jak dostat přístroj do ringu, a to jim dává pocit zodpovědnosti. Jsou tam, jsou oblečeni v kostýmu, připraví se, přijdou předem, zkontrolují si vybavení. Je to pro ně opravdu důležitá část a rozhodně to chtějí dělat. A jejich největším trestem je říct jim: "Zítra do cirkusu nepůjdeš!
J.B. : Nevypráví příběh, je to rytmické představení, které trvá dvě hodiny s přestávkou, a čísla na sebe navazují, bez přílišných ohlášení. Je to opravdu velmi svižné, sživým orchestrem, zpěvákem, doprovodným baletem a trochou situační komiky. Je to tradiční představení, ale s dnešními technickými prostředky. Naslouchám divákům, abych slyšel, co rádi vidí, co se jim nejvíc líbilo a co ne, a podle těchto kritérií mohu sestavit představení.
Představení nemají žádné téma, není to jako divadelní hra, není tam žádná společná nit. V jiných letech jsem to dělal, ale zjistil jsem, že je to trochu zdlouhavé, že mezi jednotlivými čísly dochází ke ztrátě načasování. Tady jsou mezi jednotlivými čísly dvě vteřiny, takže to nemůže jít rychleji, všechno na sebe navazuje.
Cirque d'Hiver Bouglione představuje svou zbrusu novou show: "Spectaculaire", která bude k vidění v Paříži od 11. října 2024 do 9. března 2025. Tato jedinečná show oslavuje velkolepý návrat létající hrazdy, která zde byla vynalezena v roce 1859, a připomíná 90 let slavné dynastie Bouglione v srdci tohoto symbolického cirkusového chrámu. [Přečtěte si více]
L.S.B. : Ach, tady najdete všechno! Spoustu předmětů, které patřily umělcům, kteří mohli, ale nemuseli pracovat v Cirque d'Hiver, ale je to muzeum, které je bohaté na dokumenty a kostýmy a máme jich obrovské množství. Je to jedna ze zvláštností rodiny Bouglione, že dokázala uchovat a stále uchovává a zkoumá kostýmy cirkusových umělců.
L.S.B. : Jsem sběratel z otce na syna. Existuje několik typů sběratelů: ti, kteří své sbírky rádi uchovávají v krabicích nebo kufrech, a sběratelé, kteří se svými předměty rádi kochají, jinými slovy je vystavují. Já patřím do této kategorie, takže jsem hned chtěl vytvořit muzeum, aby si ho mohli užít všichni, především já, abych mohl mít všechny ty předměty.
L.S.B. : Toto muzeum se nedá navštívit, ale na základě žádostí adresovaných Cirque d'Hiver čas od času organizujeme jeho návštěvy. Rádi bychom ho otevřeli na Dny kulturního dědictví, ale problém je v tom, že muzeum opravdu nesplňuje standardy potřebné pro přijetí velkého počtu lidí.
L.S.B. : Každou první sobotu v měsíci pořádá Cirque d'Hiver komentované prohlídky všech svých prostor s výkladem o jeho fungování!
Vydejte se do zákulisí nejslavnějšího cirkusu hlavního města, a to každou první sobotu v měsíci na prohlídku Cirque d'Hiver Bouglione. Dozvíte se vše, co potřebujete vědět o historii a malých tajemstvích tohoto nepřehlédnutelného místa pro živá představení! [Přečtěte si více]
Místo
Zimní cirkus Bouglione
110 rue Amelot
75011 Paris 11
Cirque d'Hiver de Paris, jeden z nejstarších cirkusů v Evropě.
Velkolepé: nová živá show Cirque d'Hiver Bouglione - náš názor
Jednou měsíčně se můžete podívat do zákulisí Cirque d'Hiver na prohlídce s průvodcem.
