Po smrti Jeana-Paula Belmonda byl posledním představitelem francouzských akčních a kriminálních filmů 60. a 70. let. Alain Delon zemřel 18. srpna 2024 ve věku 88 let."Alain Fabien, Anouchka, Anthony a (jeho pes) Loubo s hlubokým zármutkem oznamují, že jejich otec zemřel. Zemřel pokojně ve svém domě v Douchy, obklopen svými třemi dětmi a rodinou. (...) Jeho rodina vás laskavě žádá, abyste v této nesmírně bolestné době smutku respektovali jeho soukromí," oznámily hercovy děti v tiskovém prohlášení.
Spolu s ním odešla celá generace francouzské kinematografie a my truchlíme nad jeho odchodem. Francouzi velmi oblíbený herec byl známý tím, že ztvárnil stovky rolí, ve Francii i v Itálii, z nichž některé jsou nesmírně populární: Známé jsou například filmy: Plein Soleil, Rocco et ses Frères, Le Samouraï, La Piscine, Le Clan des Siciliens, Borsalino, Monsieur Klein a mnoho dalších.
Alain Delon se narodil 8. listopadu 1935 v Sceaux. S herectvím se poprvé setkal ve čtrnácti letech, a to nikoli jako komik. Na této jemnosti mnohokrát trval: "Moje kariéra nemá s herectvím nic společného. Herectví je povolání. To je zásadní rozdíl - a není v tom nic pejorativního - mezi Belmondem a Delonem. Já jsem herec, Jean-Paul je herec. Herec hraje, léta se učí, zatímco herec žije. Já jsem vždycky žil svými rolemi. Nikdy jsem nehrál. Herec je náhoda. Já jsem náhoda. Můj život je náhoda. Moje kariéra je náhoda.
První úspěchy zaznamenal v padesátých letech a v roce 1960 se díky filmu René Clémenta Plein Soleil stal národní hvězdou. Následovaly četné úspěchy ve Francii i v Itálii, kde se stal miláčkem renomovaných filmařů. Často bývá stavěn do kontrastu s Jean-Paulem Belmondem, svým celoživotním rivalem, který začínal svou kariéru ve stejné době jako on a s nímž soupeřil o největší hity roku, než se s ním znovu setkal ve filmu Borsalino.
V tomto duchu pokračoval mnoho let, kdy střídal film a divadlo, než se v roce 2011 rozloučil s profesí televizním filmem Un Mari de Trop. Pak přišel čas na pocty, včetně čestné Zlaté palmy, udělené v roce 2019 na festivalu v Cannes. To bylo přinejmenším to, co bylo potřeba k oslavě jedinečné kariéry v dějinách francouzské kinematografie. Druhá taková už určitě nebude...
