Uprostřed léta roku 1465 se v životě Pařížanů odehrála skutečná revoluce. Dne 4. července toho roku bylo vydáno nařízení, které nařizovalo instalaci luceren v pařížských ulicích. Jednoduché svíčky umístěné ve skromných lucernách začaly osvětlovat temné a nebezpečné ulice francouzského hlavního města.
Je zajímavé si uvědomit, jak moc toto opatření, byť podle dnešních měřítek primitivní, změnilo život Pařížanů. Dříve bylo město za soumraku tiché a dokonce nebezpečné, ulice byly zamořeny zloději. Boileauova slova v jeho šesté satiře dokonale ilustrují tehdejší situaci:
"Nejkatastrofálnější a nejméně navštěvovaný les je za cenu Paříže místem bezpečí. Běda tomu, koho nepředvídaná událost zastihne o něco později v ohybu ulice."
Příchod luceren vše změnil a pařížská noc se stala bezpečnějším a méně děsivým zážitkem. Pro město to bylo období významných změn, a to navzdory odporu a obtížím, s nimiž se při uplatňování nových předpisů setkalo.
Kronika Ludvíka XI. uvádí: "Ve středu 4. července bylo na pařížských křižovatkách zveřejněno a propagováno, že každý hotel ve městě musí mít v noci v okně lucernu a hořící svíčku a že každá domácnost, která má psa, ho musí pod hrozbou pokuty zavřít ve svém domě. Přes svůj význam však toto nařízení nebylo plně respektováno.
Nicméně tento první krok kveřejnému osvětlení znamenal začátek řady opatření zaměřených na zvýšení bezpečnosti obyvatel města. Následné iniciativy z let 1524 a 1526 se pokusily zavést ještě přísnější pravidla pro pouliční osvětlení v reakci na výtržnosti způsobené gangy zlodějů, známých jako "zlí hoši", kteří se přiživovali na kolemjdoucích a využívali příkrovu tmy k páchání svých nekalých činů.
Nejvýznamnější změna přišla pravděpodobně v roce 1558, kdy radní komora nařídila instalaci osvětlené faloty na každém rohu ulice, a to od 10 hodin večer do 4 hodin ráno. To byl významný krok vpřed ve vývoji veřejného osvětlení v Paříži.
Skutečného zlepšení se však Pařížané dočkali až v 18. století. V roce 1744 byla vynalezena reverzní lucerna (olejová lampa a stříbrný reflektor), ale teprve v roce 1766 byla pro vybavení pařížských ulic vybrána lucerna pana Bourgeois de Chateaublanc. V té době, kdy neexistovaly chodníky, byly lucerny zavěšeny nad ulicemi nebo na konzolách každých 50 metrů.
Vroce 1881 se pak v Paříži konala první mezinárodní výstava elektřiny. Tato akce, podporovaná inženýry a finančníky, měla být velmi úspěšná.
V roce 1900 se Paříž na Světové výstavě stala "městem světla". Byla to marketingová strategie, způsob propagace a odlišení se. V té době už Paříž v oblasti osvětlení doháněla jiná města, například New York, který již měl elektrické osvětlení. Město zářilo světlem, což připomínalo, že právě v Paříži byly učiněny první pokusy o moderní elektrické osvětlení.
Dnes je snadné odmítnout tuto událost jako malý technologický pokrok. V té době to však byla revoluce, která nejenže rozjasnila život Pařížanů, ale také zvýšila jejich bezpečnost a možnost věnovat se každodenním záležitostem i po setmění.
Příběh pařížských luceren je více než jen anekdotickým svědectvím o postupném vývoji společnosti směrem k bezpečnějšímu a organizovanějšímu nočnímu životu. Tato iniciativa změnila život Pařížanů a formovala ho způsobem, který dnes uznáváme jako typicky městský a moderní.
